Václav Havel očima pana Špačka

Úžasné příběhy ze života tiskového mluvčího, pana Ladislava Špačka, který strávil 10 let po boku prezidenta Václava Havla, jedné z nejvýznamnějších osobností našich dějin

Na půdě Střední školy gastronomické A. Kolpinga jsme měli tu čest setkat se s vzácným hostem, panem Ladislavem Špačkem. Spousta lidí si ho spojuje hlavně s etiketou, za námi ovšem přijel i s vyprávěním o panu Václavu Havlovi, našem prezidentovi, kterému dělal 10 let tiskového mluvčího..

Jak nám pan Špaček sám řekl, k této práci se dostal přes své zaměstnání v televizi, kam za ním pan V. Havel přišel s nabídkou. Byla to nabídka, kterou přijal a deset let byl po boku našeho tehdejšího prezidenta ČR. Stal se svědkem spousty událostí v jeho životě, jezdili spolu po nejrůznějších koutech světa. Pan V. Havel byl neskutečně srdečný, přátelský a hlavně vtipný člověk, ale také obrovský trémista. Jak pan L. Špaček řekl: „Když bylo v místnosti více, jak 7 lidí, nechtěl tam jít.“ Spousta vysoce postavených osob se s ním chtěla vidět naživo.  Ať už to byla královna Alžběta II., dále Bill Clinton, Boris Jelcin, papež Jan Pavel II  a další.

Pan Špaček je „hluboká studnice“ příhod. Mezi nejzajímavější vyprávění patřila návštěva na  Novém Zélandu.  Panu Havlovi a panu Špačkovi bylo sděleno, že se musí jet podívat na ostrov Rotorua, který osidlují původní obyvatelé Zélandu, tzv. Maorové. Bohužel tato nabídka měla jeden obrovský háček, a to uvítací rituál. Ten se provádí za účelem toho, aby oni jako neznámé osoby zdejší obyvatele přesvědčili o dobrém úmyslu cesty k nim na ostrov. Spočívalo to v tom, že vedoucí kmenu jde na půl cesty k návštěvě, tam položí dýku a pan Havel měl jít a celou cestu se koukat do očí náčelníkovi kmene. Vzít dýku a donést mu ji za stálého koukání se do očí. Tímto měli dát najevo, že přišli v dobrém. Pochopitelná otázka byla, co se stane, když to pan Havel nedokáže a sklopí oči. Odpověď byla: „To se stát nemůže, jinak ho zabijí!“ Načež pan Špaček řekl: „ Tohle nepřipadá v úvahu. Je to prezident naší země, my nemůžeme riskovat, že se mu něco stane.“ Jenže to nešlo jinak, bralo by se to jako urážka celého Zélandu. Pan Havel se zachoval statečně a oznámil: „Půjdu do toho!“. Jeli tedy na ostrov a zde se rituál uskutečnil. Naneštěstí ale pan Havel při obřadní cestě k náčelníkovi kmenu zapomněl, kde dýka leží, a koukl se mimo jeho oči. Všichni z kmenu se na něj vrhli, pan Špaček už maloval čerty na zeď, co bude říkat a dělat, až se vrátí. Pan Havel ale přežil, prý byl sice otrhaný, ale živý a zdravý!

Všechny příhody pan Špaček sepsal do knihy s názvem DESET LET S VÁCLAVEM HAVLEM. Ovšem nutno podotknout, že slyšet je z úst pana Špačka bylo jistě zcela nezaměnitelné za přečtení v knize!

                                                                                                                                    

Alena Konečná, N1