Ve dveřích nemocničního pokoje se náhle objevila jeho dlouholetá přítelkyně Klára. Při prvním pohledu na ni se mu okamžitě začalo vše vybavovat. Cesta domů z oslavy narozenin kamaráda Františka, kdy šel se svou přítelkyní uprostřed noci parkem. Byla teplá noc bez jakéhokoliv náznaku větru, v dáli byla slyšet městská doprava, ale v parku bylo ticho. Šli na osvětlené cestě, když se najednou z keře vynořil muž s nožem v ruce. Erik zpozorněl. Muž vyžadoval peníze a vše, co má nějakou cenu. Erik byl chytrý, a tak odvedl jeho pozornost a dal tím Kláře možnost k útěku a zavolání pomoci. Poslední, na co si Erik vzpomíná, je prudká rána do hlavy, pád na zem a zvuk houkání sanitního vozu. Když ho však Klára přišla navštívit do nemocnice, řekla mu, že pachatele policie zadržela i se všemi věcmi, o které je okradl, takže je vše v pořádku a Erik se zachoval jako hrdina.

 

Lucie Svobodová, N2

 

 

 

Erik leží v nemocničním pokoji a snaží se vzpomenout si, co se stalo. Lékaři mu oznámili, že ho na přechodu srazilo auto a od té doby trpí ztrátou paměti. Ale co dělal předtím? Ne a ne si vzpomenout. Návštěvy se u něj střídají, každý se ho ptá, co mu je a co ho bolí. Je rozlámaný a bolí ho snad všechny kosti v těle. Stále si říká, že měl něco důležitého na starost. Ale co?

Vtom vchází do dveří Erikova babička a ptá se: "Eričku, kde mám ty svoje léky?" A najednou mu to dochází. Ano, šel vyzvednout babičce do lékárny léky, bez kterých se neobejde.

Babička odešla a Erik se snaží vybavit si, co se vlastně stalo. Až druhý den si vzpomněl, že ty léky vlastně babičce donesl a ta nehoda se mu stala, až když šel od ní. Zavolal proto své mamince: "Běž se podívat k babičce, já jsem si vzpomněl, že jsem tam ty léky donesl, tak se tam po nich prosím podívej." Asi po hodině a půl Erikovi zvoní mobil a maminka mu sděluje, že se léky našly zapadlé za nočním stolkem. Erikovi se ulevilo, že se léky našly a i jeho zdravotní stav se zlepšuje. Další dobrá zpráva je, že už brzy bude moci opustit nemocnici.

 

Klára Straková, N2