Distanční výuka na naší škole v praxi
Jak vypadá distanční výuka v naší škole v praxi?
V říjnu se za našimi dětmi zabouchla školní vrata a začala opět distanční výuka. Jelikož jsme tuto skutečnost zažili už na jaře, letošní zahájení distanční výuky nás zastihlo připravené se vrhnout s pomocí nových technologií do virtuálního světa on-line výuky.
Všichni bychom byli raději ve škole, ale bohužel to není možné. S kuchaři se stejně jako s ostatními obory setkáváme každý den alespoň prostřednictvím obrazovky. Naši žáci mají velkou výhodu, protože v naší škole se živě s žáky setkáváme jak při teoretické, tak i při praktické výuce.
V týdnu teorie žáci pracuji podle stejného rozvrhu, podle kterého se začali učit již v září při prezenční výuce. Při distanční výuce se jednotlivé předměty vyučují on-line, ovšem ve zkrácené minutáži. Nechceme totiž, aby žáci celý den seděli u monitoru. Ze zdravotního hledisku, si žáci šetřili zrak a zároveň se naučili hospodařit s volným časem (zbytkem hodiny), ve kterém samostatně vypracovávají zadané úkoly, případně mohou úkoly dovypracovat po vyučování, jako by se jednalo o domácí úkol.
V týdnu praxe je obdobný režim. Každý den se v 8 hodin sejde učitel odborného výcviku se svojí skupinou a představí plán dne. Žáci plní různé zadané úkoly, např. normování nebo vyhledávání zajímavých receptů. Vždy v pondělí napíše učitel odborného výcviku seznam surovin potřebných ke společnému vaření. V naši cvičné kuchyni vznikl video ateliér, z kterého živě vysílají přípravy a společné vaření jednotlivých pokrmů.
I když je tato doba zvláštní a my jsme měli z distanční výuky velké obavy, velmi jsme se všichni posunuli dál. Naučili jsme se mnoho nových věcí, díky nimž jsme schopni s našimi žáky komunikovat a věnovat se jim i při odborném výcviku. Reakce našich studentů jsou pozitivní. Naše nasazení ocenili především rodiče, kteří jsou rádi, že děti plní zadané úkoly spolu se svými učiteli a výsledkem jejich společné práce jsou všelijaké dobroty, které nasytí nejen je, ale i ostatní členy jejich domácností.
