Matematika je jedním ze zkušebních předmětů zařazených do společné části maturitní zkoušky (dále MZ). Žák může z tohoto předmětu konat povinnou nebo nepovinnou zkoušku. Zkouška z matematiky je připravována a žákům nabízena ve dvou úrovních obtížnosti, a to v základní a vyšší. Volba úrovně obtížnosti je svobodným rozhodnutím žáka.

   V tzv. náběhové fázi (v roce 2011) může žák maturovat z matematiky v rámci druhé povinné zkoušky s možností volby (rovnocennou alternativou je cizí jazyk). Ve finální podobě MZ (od roku 2012 včetně) je matematika jednou z možností pro třetí povinnou zkoušku. Žák si může místo matematiky zvolit informatiku nebo občanský a společenskovědní základ. Ředitel školy má však právo částečně nebo zcela omezit volitelnost předmětů ve třetí povinné zkoušce. Znamená to, že může volitelnost omezit na dva předměty nebo ji zrušit a určit pro všechny maturanty jen jeden předmět. Toto své rozhodnutí však musí dle zákona zveřejnit nejpozději 3 měsíce před datem, kdy podávají přihlášky ke studiu na střední škole uchazeči, kterých se toto rozhodnutí bude u jejich maturitní zkoušky týkat.

   V náběhové fázi může žák konat ze zkušebního předmětu matematika současně povinnou i nepovinnou zkoušku, ne však dvakrát ve stejné úrovni obtížnosti. Tato možnost je pro žáky výhodná. Mohou např. absolvovat povinnou zkoušku v základní úrovni obtížnosti a nepovinnou (jejíž výsledek neovlivní celkovou úspěšnost u MZ) ve vyšší úrovni obtížnosti.

   Od roku 2012 tato možnost již uzákoněna není, v nepovinné části si student tedy může zvolit zkoušku z matematiky jen v případě, že ji neabsolvoval v povinné části.

 

 

   Obě úrovně zkoušky z matematiky mají podobu didaktického testu. Znalosti a dovednosti obsažené v testových úlohách jsou definovány Katalogem požadavků k matematice – základní úroveň a Katalogem požadavků k matematice – vyšší úroveň. U zkoušky z matematiky v obou úrovních obtížnosti je dovoleno používat kalkulačku bez grafického režimu a MFCh tabulky pro střední školy. K vybavení řešitele testu by kromě psacích potřeb měly patřit i rýsovací potřeby (tužka, pravítko a kružítko).

   V základní úrovni obtížnosti mají žáci na řešení testu 90 minut čistého času. V testu řeší různé typy úloh uzavřených (žák vybírá správné řešení z nabízených alternativ) a úlohy úzce otevřené (hodnocena je odpověď, kterou žák samostatně tvoří, tj. numerický výsledek, odvozený vztah, geometrická konstrukce, …). Zastoupení obou typů testových úloh (úzce otevřených a uzavřených) je vzhledem k času potřebnému pro jejich řešení rovnocenné. Obsahově jde vesměs o úlohy reflektující neopominutelné pojmy matematiky ze základní a střední školy. Předpokladem zdárného řešení úloh je dovednost užívat bezchybně a s pochopením jednoduchý matematický aparát (úpravy výrazů, řešení rovnic, pravidla pro umocňování, základní vztahy a vzorce apod.). Test může obsahovat úlohy s problematikou běžného života i úlohy z jiných než jen matematických oborů, k jejichž vyřešení postačí základní matematické znalosti a dovednosti, jako je např. použití přímé i nepřímé úměry, procentový počet, pravděpodobnostní odhad nebo postupy finanční matematiky. Úspěšné absolvování testu z matematiky v základní úrovni obtížnosti předpokládá dostatečnou znalost učiva vymezeného příslušným Katalogem požadavků k matematice – základní úroveň.

 

   U testu pro vyšší úroveň obtížnosti je stanoven čas potřebný k vyřešení testu na 120 minut čistého času. Po formální stránce jsou v testu zastoupeny podobné úlohy jako v testu v základní úrovni obtížnosti, navíc jsou zařazovány dvě až tři úlohy s širokou odpovědí, u kterých je hodnocen i postup řešení. Úspěšné absolvování testu z matematiky ve vyšší úrovni obtížnosti předpokládá dostatečnou znalost učiva vymezeného příslušným Katalogem požadavků k matematice – vyšší úroveň.